Vzkazy od zemřelých

bych vám teď ráda řekla, že jsem tu s vámi, stojím u růžového věnce, vnímám jeho vůni a cítím srdce každého z vás. Já jsem nezemřela, jen moje fyzické tělo dosloužilo, zemřelo, proto mě nemůžete vidět. Potřebovala jsem to tělo do svého pozemského života abych si tu mohla prožít svou poznávací dovolenou. S vámi, se všemi. Prožila jsem si co jsem mohla a že toho nebylo málo. S těmi všemi zážitky, prožitky a zkušenostmi se teď vracím domů. I vy , až vám skončí pozemská dovolená, vrátíte se zpátky domů a pak zase pojedete na další a další dovolenou. Už tolikrát jsme spolu jeli a zase pojedem, jen budeme mít různá těla.
V dalším životě, té poznávací dovolené, bude Anička moje maminka. můj muž přijde jako vnouče, Pavlík bude můj sourozenec a Honzík se k nám přižení.Vezme si mou dceru, mimochodem, ta naše budoucí dcera nyní sedí ve čtvrté lavici, druhá zprava.
Nic nekončí, věřte mi, nebuďte smutní. A já se těším, až se po odpočinku znovu s vámi potkám a že si to opět užijem. S tím dobrým i špatným co k životu patří. Přeci bez deště není duha a bez noci den.
Děkuji za vše, co jste mi dali a to, co jsem dala já vám, dala jsem vám ráda.
Vnímám, že je tu hodně smutku a bolesti ale pod tím, když se budete trochu soustředit, je mnoho lásky, sounáležitosti a pochopení. A to nás bude provázet stále, na dovolených i doma. Jsme jedno a já vás všechny z celého srdce miluji a budu se těšit na příště. Teď vám ale všem přeji krásnou dovolenou na zemi a abych nezapoměla, děkuju, že jste se se mnou přišli , před mou cestou domů rozloučit, tak vám od růží mávám....

Tak už si Janinko, začni už užívat,
já životem propadl a myslím na návrat.
Chtěl bych být blízko, někde u tebe
a dívat se jak záříš a žiješ za sebe.
Já si to ponesu, to co se stalo.
a moji důstojnost, co mi to vzalo.
Teď už jsem celý a celé to pochopil.
jen je mi líto, že srdce tvé jsem poranil.
A tak ti s láskou za všechno děkuji,
vlásky tvé hladím a ruce zahřeji.
Ten čas co ti zbýva, neplýtvej, to je chyba.
Lásky i světla je všude dost,
pro tebe , pro všechny, všem pro radost.
Teď už to vím, a chci ti to sdělit,
že neuměl jsem milovat a teď se chci rozdělit.
Vše co teď můžu aspoň ti posílám,
mou lásku a úctu k tobě a všem ženám.
Pro naše děti a pro tebe posílám pozdrav od nebe.

Bývala jsem tvou ženou a byla to pro mě čest,
mít s tebou děti a doprovázet tě na mnohých z cest.
Budovat budoucnost tak skvělou jak myšlenku utkvělou,
leč přišla ta změna a nebyla to ničí vina.
Stalo se a má duše vešla ve slunce,
kam za mnou nemůžeš, ale tvůj úkol je že pomůžeš tam kde tě potřebuji.
Naše děti a vnoučata tvou lásku jako květy poupata.
A nezůstávej sám, i tvoje nová žena patří k nám,
i ona má lásku co může rozdávat,
Tak si berte, dokud v životě jste s tělem,
a rozdělte, třeba i se sousedem.
Bůh ví co dělá, když povolal mě zpět,
tak važte si svého těla a užívejte života.
Však potkáme se tam, kde všeobjímající láska rozkvétá,
ač jen duše ví, že život na zemi je jen mžik v rozvoji.
Tak netrapte se moji milí a s láskou v tuto chvíli vám žehnám !
Naplňte i vy svůj seznam, tak jako všechny duše učíte se,
a tak to má být, zkrze zkušenosti vyvíjet se a lásku proslavit !

Nyní, po desetiletích své dceři píše:

Dceruško moje milá, přeju si vyslovit tyto slova.
Musela jsem nešťastným způsobem odejíti,
však vzala jsem sebou rodové prokletí.
Kdysi v jedné krčmě náš předek okradl a zradil,
ten poškozený na kartu prokletí vsadil.
Tím, že jsem odešla a vzala s sebou syna,
byla ta klatba ukončena.
Tolik líto, líto mi je,
že bolest stále vaše duše žije.
Děti moje, nebylo zbytí, nešlo to jinak zastaviti.
Miluju vás láskou hlubokou a z celého srdce,
však byla to pro nás životní lekce.
Jsem ráda, že prokletí nešlo dál,
jinak smrťák by si mnohých z naší rodiny vzal.
Odpusťte mi , prosím odpusťte, já nemohla říct jak to je.
Však jeden život je mžik v duši vývoje.
A tak potkáme se znovu, v jiných tělech slézat života horu,
mnoho krásného nás ještě čeká,
poteče k nám lásky poznání průzračná řeka.
Ten předek náš zaplatil neklidem duše,
třeba dát pozor, co kdo co říká a píše.
Všichni jsme spojeni v jedno v souznění,
tady však na zemi každý sám za sebe prožívá poznání.
Tím že ve světě duality, poznává kdo jsem já a kdo ty .
Miluju tě miluju, požehnání tobě vinšuju,
netrap se děvenko, o to tě prosím,
s láskou na nás mysli, i my v lásce jsme bosí.
Máme vše co potřebujem, teplo, světlo, lásku a klid,
až vrátíš se k nám domů, všichni tu můžeme být.
Odlož už smutek a vinu,
už víš, že nebyla jsi za příčinu.
Už víš, že život má větší rozměry, než ve škole jsme byly učeny.
Přes všechny věky, čas a prostor,
každý máme svůj osobní motor.
Mávám ti dceruško mávám, v srdci tě stále mám!

Ahoj milá moje duše,
Tak setkali jsme se netuše,
Však osudem to dáno, nepotkat se v těle ,neznámo,
Sestřičko moje milená,
Ta zkušenost nám byla souzená,
Jedno z těl vykazovalo defekty,
Tak rozhodly jsme se, že narozená budeš ty,
Že poneseš rodu štafetu,
Předáš světu proč jsme tu,
Sic nastala doba konečná,
Pro náš obě zcela vyjímečná
By mohla já jít do světla
By byly jsme obě k svobodě,
By došly jsme k tomu co dobré je
By zkoušky už byly ukončeny,
By obě jsme mohly být ženy.
A tak tu neplač slzy horké od smutku,
Však potkáme se znova v jiném životě zámotku,
Jak já jsem ráda, že naše cesta je nyní ukončena,
Že obě můžeme být svobodné,
Že rozeznat co je pro nás rozhodné,
Že není už nutné nést osudy spletené,
Že vstoupily jsme v roviny nevinné plné poznání
Tak rozlučme se ve zkušenostech života přiznání.
Miluju tě sestřičko láskou svou hlubokou,
A vinšuju ti do života hloubku života jinakou,
Nechť láska prohřeje tvou duši,
Však necháš už ostatním co jim sluší,
Tolik je dobrého pro tebe připraveno,
Jen čeká to na tvé ano,
Těžkost života tobě už promítnuta,
Tak nyní za sebe už máš právo veta,
Není už třeba v jiných se vzhlížeti,
Buď u svých pokladů co život ti dává ti,
Není třeba už porovnání, by našla jsi se sama,
Tím že odcházím, bystrost jasného úsudku je ti dána,
Objevuj miláčku svůj nádherný svět,
Koupej se oslavuj, jak voní tvůj květ,
Ukaž ho ostatním ať mohou se radovat,
Jak vykvetlý tvůj květ možno už milovat,
Že lásce se nebráníš , bereš i dáváš ji světu
Že bez tebe nebylo by to celé tu.
Mávám ti sestřičko, mávám ti shora,
Že svět má v tobě jedinečného tvora

Ahoj mami, tak je to tak jak říká segra,
Jsem tady s tebou žes nepochopila, že všechno je jen hra
Sedím tu s tebou všechny ty večery,
Ladím ti auru, by bolesti z tebe byly svlečeny
Ale víš sama mámo moje z tohoto života jediná,
Jak těžké je tobě něco říkat když není to tvoje vidina
Sama jsi v pravdě své uzamklá že neslyšíš ostatních volání
By jen církev mohla a dala ti života poznání.
Když ti teď povím, že přes cirkev  k bohu, já tě teď nedovedu,
Že přes srdce je to cesta jediná, milovat sebe, pak přijde rodina.
Rodina nejen ta pozemská  ale ta duchovní z jednoty, kam navěky patříš i ty
Však ty sebe sama ráda nemáš v tom je ten problém, v tom je ta skrumáž
Tak jsem se vrátil abych tvou péči, tvou snahu ti splatil,
Tak jak ty jsi se snažila bych do života se zařadil
A bylo to pro tebe nutkání, byl to tvůj cíl.
Maminko moje , zvolila jsi službu a osobní oběti
Však kde je k tobě, k tvé duší objetí ?
To co tebe tolik bolí tě, že neslyšela jsi slova : chválím tě
Že nedostala jsi pro sebe uznání, že láska se předává bez splácení
Že vše co máš v životě musíš si zasloužit,
A pokud to nesplníš, můžou tě všichni neradi mít.
Tolik je mi líto maminko má, že ve vzorech z dětství zůstala jsi zajatá
Nelze však vinit ostatní z ublížení
Oni jen zrcadlí jak lásky k sobě v tobě není
Podívej se na sebe, na to co radost děláti
Nekoukej co ostatní , hned bys zas chtěla sloužiti.
Tak jak já mami nezvládnul svůj úkol na zemi,
Dostalo se mi podpory a  o skutcích mých poznání
Že i nezvládnutí situace, je možnost kdy duše vyvíjí se více
A tak jak jsi ve světě polarity, máš možnost poznávat kdo skutečně jsi ty
Ty máš ještě čas, mami, kdy máš poznat jak  milujou tě druhý
Aniž bys něco konala, jen to že jsi a s tím byla vítána
Zatím skrze tvé hodnocení pro ně místo vedle tebe není.
Důvěřuj maminko, nech každému jeho pravdu,
Jeden vidí u domku dveře a druhý verandu
Oba mají pravdu ve svém pohledu i já se dívám jen tak , jak dovedu,
Byla jsi moje matka  a nyní když já jsem bez těla ,
Jsi moje setra z jednoty, kdy zahráli my si hru na matku a na děti,
Každý ten jeden život zkušenost nám poskýtá,
A já děkuji ti, že vyplnila jsi mou zkušenost dosyta.
Jen už se netrap mým odchodem, cesta má byla důvodem
Kousek jsme spolu v ruce šli, než se cesty naše rozešli
A zas se sejdou jen v jiném zadání,
kdy budu já otec tobě , vrátím ti tvé snažení
Čeká nás maminko, už jen dobrá realita, těžká zkušenost už je prožita.
Pouze jen v těle na zemi lze poznat jak něco bolí mi,
Nahoře doma v jednotě, pak povídáme si , co prožili jsme v životě.
Jeden druhému přináší poznání, co všechno na zemi, co je tu k dostání.
Maminko moje, nech mě pracovat, bych mohl přes tě hodit plášť
Plášť z lásky a pochopení že utrpení naše vnímání mění
By v dalším budoucím životě, byli jsme víc k lásce a nestavěli ostatní do latě,
By svobodou svou dali jsme svobodu ostatním, by jsme netloukli do nich povinností klín.
Miluju tě maminko a děkuju za zkušenosti ve společném životě
A netrap se tím, že už jsem v jednotě.
Využij čas co máš, ať se se svým osudem vyrovnáš,
Ať přijmeš vše co se stalo, ať toho bylo hodně nebo málo,
By do pokory jsi dokázala jít,
Že některé věci už nelze napravit,
Přijmout vše jako součást osudu a těšít se z toho , že tady ještě pobudu.
Dokázat najít ve svém životě, že vždy tady byly věci co těší tě
A dát jim v sobě víc prostoru, začít fungovat jinak než postaru.
Nauč se sebe maminko milovat,
to je má rada,já neuměl se také mít rád.
Teď už to vím a tobě to sděluju, protože teď už sebe, všechny a všechno miluju !
Hladím tě po tváři, konejším v náručí a čekám kdy tvé srdce k lásce ti poručí.
Tak tady pobudu s tebou ještě chvíli, každý večer, když sluníčko se chýlí.
A prosím tě v den mých narozenin, tolik bych si přál u tebe mít pár květin
By k večeři jsi smažák udělala a dala jsi si i za mě a za to, co jsme mohli spolu mít byla ráda.
Protože přes všechnu bolest, smutek a zoufání patříme k sobě v tom jednom zadání,
Čeká nás krásná nová realita, těš se, budu já pro tebe dobrý táta !:-)