Pár slov ke vzkazům21.3.2013Stačí, aby člověk požádal o vzkaz pro něj, a dříve nebo později se vzkaz napíše automatickým písmem i s tím od koho je. Neřídím to, jsem jen pošťák. Často za mnou zemřelí nebo průvodci lidi posílají (to jsou ty náhody  ), ale pak je těžké dotyčnému sdělit, že s ním chce někdo komunikovat. A tak píšu pár slov, protože i já se stále učím a řekla bych, že se stále divím co vše je možné. V jednom ze vzkazů bylo napsáno, že pohyb jen vpřed je omezující, že máme zkusit pohyb po spirále všemi směry. Oslovilo mě to a ukázalo nové možnosti. A tak chodí vzkazy nejen od zemřelých ale i od duchovních průvodců, andělů strážných, víl ale také od lidí v komatu, nenarozených miminek a v poslední době i od duší žijících lidí. Člověk v komatu potřebuje předat informace rodině či lékařům, budiž, když přes tělo to nejde. Miminko říká mamince co mu chybí a co by měla jíst aby mělo vše pro svůj vývoj. Budiž , když přes tělo to ještě  nejde.( Už jsem byla svědkem toho, že nenarozené miminko poslalo svoje rodiče těsně před narozením na seminář rodinných konstelací aby si pro sebe připravilo zdravé rodiče s pevnými kořeny.) Ale nová zkušenost, že napíše žijící otec své padesátileté dceři se kterou se setkal jen jednou kdysi v dětství a pošle ji návod jak by bylo možné se po všech těch letech najít a potkat. Nebo že vám napíše duše, která v minulém životě byla váš tatínek ale nesplnila zadání toho života a teď se snažila narodit k vám co nejblíže a narodila se jako sousedovic kluk. A teď synovi (šedesátiletému) píše jeho otec (desetiletý soused), že ho má tak rád, aby ho nevyháněl ze zahrad a podíval se mu do očí, kdy jiskra poznání přeskočí…No přestavte si, že ten kluk vám chodí na švestky ne proto aby se nebaštil ale aby vám mohl být blíž. Pro mě jsou to nové úrovně bytí. Že se přes životy potkáváme, o tom nemám pochybnosti ale aby napsala duše v živém těle sdělení, které by asi nebylo normálně možné přijmout… Stále se učím a děkuji za možnost dotýkat se tolika netušených úrovní. Navíc jsem zjistila, že lze napsat i vzkaz pro mě když se zeptám. Co se u vzkazů neděje: nepředpovídají budoucnost ale dost často zadají nějaký úkol. Například: vezmi sobě polínko z ořechu, dones ho sobě na střechu, by síla naše se propojila by bylas zase celá (píše zemřelá maminka dceři). Nebo: smutek svůj hluboký dej v křišťál, by ten na dně Vltavy přistál (píše průvodce mladé ženě), takže je na vás co si s tím uděláte. Vždy je ve vzkazu tolik lásky, že jsem vděčná Stvořiteli, že skrze psaní se mohu té lásky dotýkat i já.. Těším se na Vás. Eva Eywae Vítková (dříve Vrtalová) |